„Karl Fifth, římský císař, říkal, že v islámském jazyce s Bohem, francouzsky - s přáteli, německy - s nepřáteli, italsky - s ženským pohlavím, je slušné mluvit o ženském pohlaví. Pokud by však byl zručný v ruštině, určitě by k tomu přidal že by pro ně bylo vhodné mluvit se všemi z nich, protože by v něm našel nádheru Ishpanu, živost francouzštiny, sílu němčiny, něhu italštiny a navíc bohatost a silnou stručnost řečtiny a latiny v obrazech. ““ Takže přesně a živě Mikhailo Vasilievich Lomonosov v 18. století určil krásu a bohatost našeho rodného ruského jazyka a jemně pocítil něhu italštiny.
Ale čtenáři "Itálie pro mě" jsou si jistí: není sladší než hudba italského jazyka, který se stává blíž a dražší, jakmile jedeme jen na Apeninský poloostrov nebo na jakýkoli ostrov Italské republiky. Zdá se nám, ne, ne, jsme si jisti, že italštině rozumíme z poloviny slova, z poloviny pohledu, z rally a z někoho z půl polibku! Každý, kdo miluje tuto zemi, mluví nebo sní o tom, že mluví italsky.
Pamatujte si, že v de Beaumarchaisově hře „Manželství Figara“ monology postav titulů charakterizují, že v Anglii stačí znát pouze jednu frázi - „Sakra.“ Takže jsme si v srdci jisti, že jdeme do baru a řekneme "Caffè mamma mia"provázející frázi živými gesty, budeme si jisti, že barman okamžitě pochopí, že určitě budeme chtít espresso.
Vtip jako vtip, ale mezinárodní angličtina přestává pracovat v malých italských městech, kde můžete slovně mluvit pouze jedním jazykem - italiano. Není žádným tajemstvím, že Italové jsou velmi rádi, když jsou osloveni ve svém jazyce, i když dělají chyby. Budete opraveni, posláni, pokud je to nutné, možná nakrmení, ale nebudou věnovat pozornost chybám.
Proto otvíráme učebnice v italštině, zásobujeme slovníky a učíme se nejvíce melodický jazyk na světě. Přestože je zde několik nepřátel, kteří nám to brání. Mimochodem, vytváříme tyto nepřátele pro sebe. A v našich vlastních rukou porazit tyto nepřátele.
Nepřítel č. 1: Strach
Možná jeden z našich nejstrašnějších nepřátel. Ale v konkrétním lingvistickém případě strach uzavírá naše ústa nejen k zámku, ale obrazně řečeno, páskou je také navíjena páska.
Vzpomínám si na své první „setkání“ se stejně velkým a mocným italským jazykem. Když jsem studoval počáteční kurz Dmitrije Petrova, zapojený do italského učitele, zdálo se mi, že jsem téměř rodilým mluvčím, rodičem, který by si snadno mohl povídat se signorinou v obchodě nebo vysvětlit barmanovi přesně to, co bylo potřeba.
První plavání v jazykovém prostředí skončilo neúspěchem. Právě jsem utekl. Ještě víc, moji drazí čtenáři, budete překvapeni, když zjistíte, odkud jsem prchal. Byl to skutečný trh, který se každý pátek nachází na náměstí v Castel San Giorgio (Castel San Giorgio, provincie Salerno). Hory nejčerstvějších sýrů, šunka, parmská šunka, citrusové plody, zelenina, dosud nevídané artyčoky (2 eura za 5 kusů), luštěniny ... Existují obchody se šperky a tašky s neměnnými afro-italskými prodejci, šátky, parfémy! Ráj pro hospodyňku, která miluje procházky řadami před víkendem, setkává se sousedy, diskutuje s nimi o všech novinkách ve městě, kteří tuto tržní rozmanitost jasně preferují před supermarkety, jako jsou SISA, Conad nebo Lidl.
Zamířil jsem na sýry a rychle jsem přistoupil k přepážce.
- Buongiorno, signora! Сosa přednost? ("Dobré odpoledne, Signore! Co dáváš přednost?")
Otevřel jsem ústa, abych odpověděl, ale z nějakého důvodu se v zrádném mozku točilo jediné slovo questo („toto“). Zbytek obrázku byl okamžitě hotový - jako já (já!), Který několik měsíců studoval italštinu a podle učitele, který dělá zjevný pokrok, strká prsty do sýrů a vyslovuje pouze jedno slovo.
Když jsem zamumlal něco neklidného, zaváhal jsem a opustil bojiště.
Podobné situace se začaly znovu a znovu opakovat. Než jsem otevřel ústa, byl jsem omezen strachem a ...
Nepřítel č. 2: Perfekcionismus
Touha vyslovit tuto frázi je ideální, zřejmě pro mnoho známá. A právě tato touha se mnou hrála jiný vtip.
Když jsem šel podél Via Lombardi, nějak jsem šel do své oblíbené gelaterie, dříve navštívené ve společnosti přátel. Přátelská signorina mě hned poznala a zeptala se, jestli se mi líbí včerejší zmrzlina (dvě kulaté biscotti, vrstvené nejjemnější měkkou zmrzlinou). Ta Dam! Passato Prossimo - jednoduchý minulý čas. Ale pak jsem si nečekaně vzpomněl na jiné formy minulého času, které jsou k dispozici v italštině. Visel jsem jako špatný počítač.
Nepřítel č. 3: Dialekty
Nyní apeluji na ty, kteří se alespoň jednou setkali s živou dialektickou řečí. Řekněte, co jste zažili při poslechu zcela neznámého proudu řeči, který nemá s italštinou co do činění ani vzdáleně.
Šok. Tento pocit byl ústřední, když jsem poprvé slyšel neapolský dialekt. Ano, myslíš na přátele, oslovuji tě. To lze vnímat pouze jako hudbu.
OtázkaJe možné tyto nepřátele porazit?
Odpověď: nejen možné, ale i nezbytné.
"Když začneme mluvit jiným jazykem, je velmi důležité usilovat nejprve o svobodu a teprve pak o korektnost. To je přirozená cesta. Nejprve jsme se naučili mluvit bez napětí a teprve potom jsme se naučili psát a učit se pravidla," říká překladatel a učitelka Dmitrij Petrov.
To je klíč k překonání strachu a boji proti perfekcionismu. Dialekty jsou trochu komplikovanější. Ale pokud každý den posloucháte řeč lidí kolem vás, ponořte se do hlavy do jazyka, můžete tento problém překonat.
Všichni učitelé, jak jeden radí: mluvte, jako by neexistoval strach, udělejte chyby, pomozte si s gesty, zeptejte se svých partnerů obecně, uvolněte se a užijte si komunikaci.
No přátelé, parliamo v italiano?
