Stovky bangladéšských domorodců, kteří pracují v textilních továrnách v Sant'Antimo poblíž Neapole, požadují, aby dostali status otroka, protože věří, že pouze tímto způsobem budou moci opustit zaměstnavatele. Podle nich majitelé továren nutí své podřízené, aby pracovali téměř celý den, přičemž jim platili ne více než 250 eur měsíčně.
Imigranti, z nichž mnozí jsou nelegálně v Itálii, tvrdí, že zaměstnavatelé od nich odebrali pasy, což je nutí pracovat 12 hodin denně, sedm dní v týdnu. Bangladéšští obyvatelé se již obrátili o pomoc s sdružením 3. února, které chrání práva přistěhovalců v Itálii. Zástupci organizace novinářům řekli, že již podali petici za uznání dělníků Sant'Antimo za otroky.
Mezinárodní organizace práce (ILO) definuje otroctví jako „jakýkoli druh práce nebo služby, jejichž výkon je uvalen na vůli pracovníků hrozbami nebo tresty“.
MOP dříve uvedla, že tato definice spadá pod více než 20 milionů zaměstnanců různé oblasti činnosti a služeb.
Podle publikace Corriere della Sera v říjnu 2013 oběžník z Ministerstva práce a sociálních věcí uvedl, že se v blízké budoucnosti neočekává přidělení nových kvót pro zahraniční práci na trhu práce. Během posledních pěti let, během nichž se Itálie vrhla do hospodářské krize, se počet nezaměstnaných přistěhovalců v zemi zvýšil o 220 tisíc a činil 383 tisíc cizinců, což odpovídá 14% z celkového počtu nezaměstnaných.
Přes nejistou situaci v Itálii se počet zahraničních zaměstnanců zaměstnaných na základě smlouvy na dobu neurčitou zvýšil na 2,3 milionu (v roce 2008 byl jejich počet 1,75 milionu pracovníků).
Pokud jde o obecné ukazatele pro EU, míra nezaměstnanosti mezi přistěhovalci v loňském roce činila více než 17 procent (překročila stejný ukazatel u Italů). Poté, co se země zasekla v krizi, ne všichni cizinci přišli o práci. Nejšťastnější byli pracovníci v sektoru domácích služeb, zatímco bývalí zaměstnanci průmyslového sektoru zůstali bez stálého zdroje příjmů.
Dnes více než 9 procent italských soukromých podniků pochází ze třetích zemí. Přestože počet těchto společností roste, většina z nich zůstává soustředěna v určitých oblastech činnosti, a to zejména u cizinců. Podle Corriere della Sera provedla v roce 2012 téměř polovina zahraničních pracovníků úkoly, které nesplňovaly jejich vysokou kvalifikaci.
Průměrný plat imigrantů z jiných zemí žijících v Itálii činil o 330 EUR méně než platy Italových (968 EUR proti 1304 EUR), a to i přesto, že před krizí byl tento rozdíl pouze 226 EUR.
Corriere delle Sera překvapivě zjistila, že v roce 2012 bylo pro přistěhovalce relativně snadné podepsat smlouvu průběžně, na rozdíl od Italů (39 procent oproti 17).
